Petr Syrovátko: Všichni si přejeme, abychom se z toho společně dostali

Za normálních okolností bychom se právě bavili o probíhajícím play-off, ale je tu jiné, více světohybné téma. S jakými obavami sledujete aktuální celosvětové dění, které v novodobých dějinách nemá precedens?
Je to velké téma, o kterém jsme se bavili včera a bavit se o něm budeme dnes i zítra. Nejvíc se obávám ekonomických důsledků současného stavu a v zásadě také nezkušenosti, kterou jednotlivé státy mají při zvládání této zcela nové situace. To ale není kritika, nikdo na to nemohl být reálně připravený. Nakonec budeme porovnávat, kdo se s tím jak vyrovnal, a budeme si říkat, co mohlo být lepší. Každopádně ale žijeme v reálném světě dennodenních starostí a ekonomika se dotýká nás všech, už od nákupu rohlíků. Navíc je částečně ochromená i přeshraniční doprava, takže vidina do budoucna je aktuálně opravdu nejistá. Z dopadů koronavirové krize se budeme vzpamatovávat ještě v dalších letech. Ruku v ruce s těmito starostmi jsou tu samozřejmě obavy o zdraví našich nejbližších. To je v tuto chvíli to nejdůležitější. Musíme to vnímat a činit kroky, kterými budeme v souboji s virem nápomocní.

Bylo nutné v rámci vámi řízené skupiny, které jsou Bílí Tygři stoprocentní součástí, a která se zabývá především stavebnictvím, ale také developmentem, správou a provozováním nemovitostí podniknout určité kroky vyloženě neprodleně?
Tím, jak byla přijata bezpečnostní opatření a během chvíle jsme přišli o celý zbytek hokejové sezóny, se sport jako takový dostal na druhou kolej a veškerá starost je zajištění ekonomického chodu našich společností. S radostí mohu říct, že stavební podnik zatím jede na sto procent i se všemi omezeními. V rámci developmentu a provozování nemovitostí jsme omezení tím, jak jsou naši nájemci v současné době ochromeni. Jsou to další stovky telefonů a jednání, kterými řešíme aktuální provoz. Úplně se zastavil provoz Sport Parku, což je velká černá díra. Obvykle tam během měsíce zavítá čtyři a půl tisíce sportovců a konají se tam desítky akcí, které ekonomicky pomáhají zabezpečit chod společnosti. Každý měsíc teď přicházíme o deset milionů korun. V těchto prostorech aktuálně sčítáme ztráty, a snažíme se najít cestu, jak se chovat k zaměstnancům, trenérům a všem zúčastněným.

Zrušením play-off vznikly i hokejovému klubu velké ztráty a zároveň je tu nemožnost smluvního plnění vůči partnerům. Na druhou stranu se v těchto dnech zvedla velká vlna solidarity, ať už od partnerů, dodavatelů, tak i od samotných fanoušků. Co na to říkáte?
Setkáváme se s neuvěřitelnou vlnou pozitivních emocí, povzbuzujících zpráv, ale i finančně doložených nabídek k amortizaci naší ztráty. Přicházejí nám osobní dopisy, které nám znovu dokazují, že na to nejsme sami. Za 27 let, co se o hokejové hnutí v Liberci staráme, jsme se zapsali do srdcí fanoušků nejen v regionu. Jsem hrdý na to, kolik lidí jsme do naší komunity přilákali a všichni si přejeme, abychom se z toho společně dostali. Je to pro mě i obrovský závazek, abychom dělali všechny kroky k zabezpečení budoucnosti poté, co se aktuální stav přežene. Bude to pro nás nová situace a věřím, že ji i s podporou v zádech zvládneme a dostaneme se zase tam, kam bychom chtěli.

Prezident klubu Petr Syrovátko na střídačce

Dokázal byste vypíchnout reakci, která vás nejvíce překvapila?
Každá. Fanoušci se ve prospěch klubu vzdávají kompenzace za zakoupené vstupenky na play-off. Rodina jednoho z našich mládežnických hráčů ze zahraničí se rozhodla věnovat klubu dva tisíce euro. Naši sponzoři, kteří jsou sami omezení tím, že nejsme schopni dodržet plnění na play-off, nám věnují prostředky a dotahují své závazky i v kontextu amortizace ztráty, jež nastala. Nechci na nikoho zapomenout. Každý, kdo napíše do klubu nebo se obrací přímo na mě s nabídkou pomoci mi způsobí husí kůži. Je to extrémně dobrý pocit, že v tom nejsme sami

K řešení situace přispěla i dohoda s hráči A týmu Bílých Tygrů, Benátek a členy trenérských realizačních týmů, o snížení jejich odměn. Jak jednání probíhala?
Dohoda se vyvíjela de facto od samého začátku. Situace postupně vyzrávala, a i můj názor na dobré řešení se měnil. V první chvíli to vypadalo, že je konec, ukončíme okamžitě sezónu a nikoho dále nebudeme moci vyplácet. Poté to vypadalo, že budeme moci využít pomoc státu, jenže teď už víme, že jsme na to z 99 procent sami. Svět ovšem nekončí, budeme se tady dál potkávat. Připravili jsme nějaký návrh, který jsme posléze odprezentovali hráčům. Následně po diskuzi se zkušenými hráči (Petrem Jelínkem, Ladislavem Šmídem, Michalem Birnerem a Michalem Bulířem) proběhly drobné korekce. Prvním krokem bylo ukončení sezóny 2019/2020 a z toho vyplývající sblížení finančních nároků od zúčastněných. Poté jsme si dali další termín, abychom se bavili o nové sezóně a letní přípravě. Přišli jsme s dalším návrhem, který jsme si s hráči odprezentovali a bytostně se dotkl všech stran. Přijímám ohromné riziko za to, že jsem se zavázal platit, byť menší část, v nové sezóně. Přestože jsme až do osmého měsíce de facto bez příjmů, to břímě tady je. Hráči se museli rozloučit s hybnou částí výplaty a všichni pevně věříme, že se to nastartuje tak, aby se ke svým předešlým platům vrátili. Vážím si toho, jak se k situaci postavili a že jsme nalezli konsenzus.

Je v tuto chvíli možné říct, jaké další kroky bude nutné podniknout, aby Bílí Tygři nastartovali novou extraligovou sezónu bezproblémově?
Začínáme tím, že nevíme, kdy bude sezóna zahájena. Budu-li počítat s tím, že se státu podaří současnou situaci nějakým způsobem modifikovat, aby nenastal kolaps, je předpoklad, že by se v září, případně v říjnu, mohly společenské akce znovu vrátit. Když se tím budeme řídit, učinili jsme rozhodnutí, že do srpna bude příprava probíhat individuálně. Naše víra je, že by se v červnu otevřela sportoviště, aby se naši hráči mohli samostatně připravovat v areálu. Jestliže budou sportoviště stále zavřená, budeme se tomu muset přizpůsobit a přijdou další ekonomické škrty. Doufám, že taková situace nenastane. Bohužel se Covid 19 zřejmě stal a už zůstane součástí našich životů.

Přesto, a nebo právě proto, že sezóna pro Bílé Tygry skončila, téměř okamžitě se ve spolupráci s Nadací SYNER hráči zapojili do dobrovolnické činnosti. Kladete důraz na tyto aktivity?
Zaměstnavatelé a podnikatelé mají zásadní vliv na chod této společnosti. Situace je nyní taková, že každý jeden občan a majitelé firem a podnikatelé budou nakonec těmi, kdo ve finále budou muset zaplatit všechny ty ztráty, které v této době vznikají. I když stát nyní poskytne jakoukoliv podporu, znovu ji vybere na občanech, protože stát ve své podstatě nemá jiný druh příjmů, než jsou daně. Tím, kdo se bude především podílet na ekonomické nápravě o obnově budou znovu firmy a to na úkor svých zisků. Jde tedy o to, co nejrychleji vrátit naši společnost do „běžných kolejí“. V tom může dobrovolnická činnost pomoci. Jednoduše řečeno, máme to teď rozdělené, stavební firma SYNER (a poklepu to na dřevo), pracuje a staví na 100 %. Pak je tu Nadace SYNER, která sice nemá žádné zaměstnance, ale díky činnosti mé ženy a Ivy Urbanové se hned pustila do shánění a nakupování nepostradatelných pomůcek a ochranných prostředků. A nakonec tu jsou Bílí Tygři, kteří prostě a jednoduše nemohou hrát a mají tedy čas, stát se těmi vyslanci, dobrovolníky, zkrátka těmi, kteří roznosí, rozvezou a rozdají potřebné věci potřebným lidem. A snad u toho předají i nějakou radost. V posledních dnech hráči rozváželi ústenky do nemocnice v Liberci a České Lípě, prostřednictvím Libereckého kraje také do domovů důchodců a dětských domovů, a nebo nakupovali potraviny našim seniorům. Nutno říci, že hráčů se tento problém také velmi týká, tím nenarážím na snížení jejich platů. Myslím to tak, že když nemohou rozdávat radost na ledě, chtějí být platní a užiteční v jiném směru. Nechtějí jen sedět doma a přistoupili k této činnosti velmi aktivně, za což jim patří dík.

Bílí Tygři v uplynulé sezóně znovu opanovali základní část. To je určitě velká, byť do jisté míry pouze dílčí radost. Dokážete odhadnout, jak by dopadlo play-off?
Představitelé většiny ze čtrnácti klubů mají vždy představu, že by chtěli hrát co nejdéle. Já nejsem jiný. Bohužel dlouho jsem o něčem takovém jen snil a mluvil, až jsem to jednou i zažil. Nechceme stavět mužstvo na sedmé místo a jen si to odehrát. Vždycky chceme dojít co nejdále. Ideálně až na vrchol. Prezidentského poháru si nesmírně vážím, je to ocenění za 52 kol dřiny a jsem moc rád, že jsme to dokázali. Náš klub a naše město překonalo historický rekord české extraligy a za 18 let naší extraligové příslušnosti jsme základní část ovládli už pošesté! Podle mého názoru je to vynikající počin, vždyť celou třetinu všech našich extraligových základních částí jsme zvítězili, to je neuvěřitelná statistika. Největší emoce pak vždy přicházejí v play-off, kde jsme se za poslední čtyři roky třikrát probojovali do finále, což je znovu bezvadné. Vybudovali jsme tu takovou hokejovou baštu, jak novináři občas píší „mašinu“, i když titul se nám podařilo vybojovat jen jednou. Co se týče odhadů, jak by letošní play-off dopadlo, není to můj styl. Sezóna skončila, řeči nemají cenu. Naprosto reálně se starám o situaci, která tu teď je. Je mi líto, že se vyřazovací boje neodehrály, i když už jsem sám taky zažil, že jsme po vítězné základní části vypadli už ve čtvrtfinále. Pamatuji si také na rozhodující zápas baráže, který jsme vyhráli. Ještě v 55. minutě to bylo 0:0 a nevěděl jsem, co bude další den. Jsou to úžasné sportovní emoce, nikomu nejde o život. To, co prožíváme teď, už o životech skutečně je a zasahuje to do životů a peněženek většině lidí. Proto si moc přeji, abychom se z toho vymanili co nejrychleji. Čím dříve tento stav skončí, tím rychleji a lépe se s tím popereme. Chci také poděkovat všem, kteří teď každodenně pomáhají, nehledě na své osobní životy, ať už to jsou lékaři, záchranáři, hasiči, policisté nebo třeba prodavačky. Na závěr bych chtěl všem popřát pevné zdraví, myslím, že v této době má takové přání nový velký smysl.

Na závěr pro vás mám jedno doporučení. Přečtěte si článek od uznávaného odborníka profesora Pavla Koláře, který najdete ZDE.